Akce návštěva Národního divadla březen 2023

1.3.2023                             

 V Národním divadle jsme zhlédli Naše furianty

O Národním divadle jsme se všichni slyšeli již na základní škole, někteří  v něm byli se školou

 na prohlídce. Ale copak je je prohlídka, když bychom nemohli zhlédnout představení?

Paní profesorka Pouzarová je pravidelnou návštěvnicí představení v Národním, a když se dozvěděla, že 1. března se koná generálka Našich furiantů, řekla, že si ji přece nemůžeme nechat ujít! Sešlo se 48 zájemců ze všech ročníků a první březnový den po druhé vyučovací hodině jsme se ve sváteční náladě vydali na generálku. Od paní učitelky jsme se dozvěděli, že předchůdcem Národního bylo Prozatímní divadlo. To dodnes stojí a tvoří zázemí herců. Vlastenci pak postupně přistavovali budovu Národního divadla, které bylo slavnostně otevřeno 18. listopadu 1883.

Byli jsme svědky sporu, kdo se stane v Honicích ponocným. Někteří fandili vysloužilému vojákovi Bláhovi, jiní krejčímu Františku Fialovi. Není divu, že si krejčí chtěl přivydělat, uživit ženu a sedm krků nebylo snadné. Když Markýtka Nedochodilová přinesla starostovi Dubskému paličskou ceduli, byli jsme stejně jako všichni Honičtí zvědavi, kdo ji sepsal a přilípl na kapličku. Štěpán Brada

ze čtvrťáku správně tušil, že to někdo na Bláhu nastrojil.

O přestávce si někteří z nás prohlédli velký foyer. Bohužel ve frontě na občerstvení se na nás nedostalo, protože jsme už spěchali na druhé jednání. Podvodník Fiala, který donutil dceru Kristýnu napsat paličskou ceduli, byl nakonec odhalen. Naštěstí mu sousedé odpustili a paličskou ceduli spálili, aby se nedostala ke krajskému soudu. Spor o místo ponocného byl vedlejší, ve hře jsme poznali celou řádku lidských charakterů. Jihočeští sedláci byli praví furianti, starosta Dubský ani první radní Bušek se nemohli nechat zahanbit a oba chtěli zaplatit pravý ruský punč, kterým se musely zapít zásnuby Václava a Verunky! Hra je nadčasová, lidé jako Matěj Šumbal, který prohrál v kartách vše, co stržil za krávu, jsou i dnes. I dnes žijí mezi námi gambleři, kteří výplatu prohrají

 v automatech.     

Na vlastní oči jsme mohli vidět na jevišti herce, které známe z filmů a televizních seriálů.

Odcházeli jsme svátečně naladěni a věříme, že jsme ve Zlaté kapličce nebyli naposledy.

                                                                                                        Jiřina Pouzarová

A jaké dojmy si z představení odnesli studenti?

Dílo Naši furianti se mi líbilo, jsem docela kritik, ale nemám tomu moc co vytknout, možná bychom jenom ubrala občas moc dlouhé a v průběhu nedůležité části (např. hádání se o zaplacení punče). Ale jiná senzační scény dílu dodaly atmosféru. A hlavně skutečnost, že jsme byli v Národním divadle. Příběh byl jednoznačně skvěle proveden, zápletka jednoduchá, ale skvěle provedená. Líbilo se mi, jak se vyvrátilo pravidlo, co je v pohádkách a divadlech obvykle o tom, kdo má víc majetku, tak je hodný. Také romantický element tam nebyl tak viditelný a rozhodně nepřebil hlavní zápletku, což je pro mě velice důležité. Celkově mě dílo zabralo do svého děje, i když jsem byla na jiných dílech, která byla pro mě také velice zajímavá (například Český román mimochodem doporučuji), tak i Furianty určitě doporučím. Také jsem ráda, že už znám jedno dílo

 k maturitě. Také se mi líbil výkon herců, bylo fajn poznat známé tváře. A paní učitelce děkuji za možnost se na toto dílo podívat.

                                                                  Zuzana Alblová

Příběh se odehrává ve vesnici Honice na Písecku v roce 1869. Ve vsi se rozhodují, komu přidělí volné místo ponocného. Na ponocného jsou dva kandidáti, krejčí František Fiala a voják Valentin Bláha. Pro Bláhu hlasuje starosta Dubský a pro Fialu první radní Bušek. Bušek a Dubský jsou furianti, vždy musí prosadit svůj názor, navzájem si neustupují už jen z principu. Syn Dubského a dcera Buška se chtějí vzít, to však otcové neschvalují.

Spor začne nalezením anonymního dopisu, který vyhrožuje požárem celé vesnice, pokud nebude zvolen Bláha. Bláha je křivě obviněn za údajné sepsání dopisu a vyhrožování, Dubský se Bláhy zastává a Bušek ho naopak obviňuje. Kamarád Bláhy, švec Habršperk porovnáním rukopisu odhalí skutečného viníka a tudíž může dokázat Buškovu nevinu.

Při finální volbě ponocného se odhalí autor výhrůžného dopisu, napsala ho dcera Františka Fialy, protože jí to otec nařídil. Ponocným se tedy stane Bláha a příběh skončí tím, že se Václav Dubský a Verunka Bušková vezmou.

                                                                            Markus Kuka

Minulý týden jsme se školou navštívili Národní divadlo v Praze. Sledovali jsme generální zkoušku Našich furiantů. Představení se mi líbilo, ale nenazvala bych ho jako komedii. Vtipných scén tam nebylo mnoho, a když už byly, tak byly spíše k pousmání. Příběh a jeho pointa se mi líbily, ale nejvíce mě zaujalo obsazení herců. Nečekala jsem tolik známých tváří. Jejich výkon byl skvělý. Jako pointu příběhu vystihuje to, že každá špatnost se vždy odhalí a lhaní je špatná vlastnost. Dílo také dokonale vystihuje tehdejší život na vesnici a jeho problémy a jejich rázná řešení. Národní divadlo bylo moc hezky vyzdobené a místa dobře umístěná tak, aby všichni viděli. Návštěvu Národního divadla jsem si velice užila a myslím, že jsem nebyla sama. Určitě bych ocenila více takových kulturních výletů i do jiných pražských divadel.

                                                                             Monika Alberovská

Jedná se o komedii. Hra se odehrává v Honicích. Zastupitelé vesnice Honice mají za úkol vybrat nového ponocného. Vesnice má dva kandidáty, Bláhu a Fialu. Zastupitelé se nemohou dohodnout, koho vybrat. Jednoho dne se najde dopis, kde anonymní člověk vyhrožuje, že jestli nebude zvolen za ponocného Bláha, tato vesnice shoří. Většina lidí si myslí, že dopis sepsal Bláha. Proto většina je pro zvolení Fialy. Dobrý kamarád Bláha prokáže nevinu díky neshodujícímu rukopisu. Později se zjistí, že dopis, ve kterém anonym vyhrožuje spálením vesnice, napsala dcera druhého kandidáta Fialy. Dcera se přizná, že dopis napsala ona, protože jí to otec nařídil. Poté se novým ponocným stává Bláha. Také se chtějí brát Verunka a Václav. Bohužel to jejich otcové nedovolí. Otcové se hádají, kdo dá větší věno Celý spor končí tím, že jeden z otců byl donucen ke smíření s druhým otcem pod výhrůžkou udání za pytláctví. A nakonec se Verunka a Václav vezmou.

                                                                              Ondřej Vaněk

Děj se odehrává v jihočeské vesnici Honice. Tamní obecní zastupitelé mají rozhodnout, zda dostane volné místo ponocného Bláha nebo krejčí Fiala. Bláha je podporovaný starostou Dubským a Fiala je podporovaný radním Buškem. Je rozhodnuto poté, když je nalezen anonymní dopis, v němž se vyhrožuje požárem, bude-li zvolen Bláha. Bláhův přítel Habršperk najde viníka, je to Fialova dcera Kristýna. Dubský s Buškem řeší kromě pracovních problémů i záležitosti rodinné. Dubského syn se chce oženit s Buškovou dcerou. Ani jeden otec nechce sňatek dětí připustit. Všechno ale nakonec dobře dopadne. Místo ponocného dostane poctivý Bláha a svatba Václava Dubského a Verunky Buškové se následně vystrojí.

                                                                     Nikola Švecová

Ve středu 1. března 2023 žáci naší školy navštívili Národní divadlo v Praze, abychom zhlédli generální zkoušku hry Naši furianti. Naše místa k sezení se nacházela v nejvyšší galerii, takže jsme měli krásný výhled na celé jeviště. Představení se mi velmi líbilo a určitě jej doporučuji. Za zmínku ovšem také stojí budova Národního divadla jako takového. Jeho novorenesanční architektura je vskutku úchvatná a dechberoucí. Nemluvě o jeho vnitřních prostorech, které jsou zlatě zdobené. Nejvíce mě zaujaly malby na stropech, za kterými musí stát hrozně moc času práce a určitě stojí za to se na chvíli zastavit a kochat se nad nimi. Národní divadlo určitě stojí za návštěvu. Hra Naši furianti je nejen zábavná, ale i poučná. Vřele doporučuji se sem někdy zajít podívat, i když by to bylo jiné představení, protože věřím, že by bylo také úchvatné.

                                                             Anežka Podzimková

Tato komedie se odehrává v Honicích. Zastupitelé vesnice vybírají ponocného. Mají dva kandidáty, Bláhu a Fialu. Zastupitelé se nemohou dohodnout, jestli Fialu nebo Bláhu. Jenže přijde dopis, kde anonym vyhrožuje, že pokud nebude zvolen Bláha, bude celá vesnice hořet. A protože si zastupitelé myslí, že dopis sepsal Bláha, zvolí Fialu. Bláhův kamarád prokazuje nevinu díky neshodujícímu se rukopisu. Zjistilo se, že dopis psala dcera Fialy, protože jí to otec nařídil. Proto se ponocným stává Bláha. Mezitím se chtějí brát Václav a Verunka. Bohužel jim to otcové zakážou, protože se nedohodli a pořád se hádají o věno. Dohadují se, kdo dá víc. Nakonec je jeden z otců donucen ke smíření  s druhým otcem pod výhrůžkou udání za pytláctví. Nakonec se Václav a Verunka vezmou.

                                                                             Filip Hamhalter

Dne 1. března jsme navštívili Národní divadlo, kde jsme viděli inscenaci hry Naši furianti. Nejvíce mě zaujal milostný příběh Verunky a Václava. Mladí lidé jsou do sebe zamilovaní a svou lásku chtějí stvrdit sňatkem. Naneštěstí se jejich otcové pohádali kvůli věnu volba ponocného. Svým  dětem svatbu zakázali. Václav se ze žalu rozhodl utéct na vojnu, protože doufal, že zemře jako jeho bratr. K usmíření došlo díky pytláctví Verunčina otce. Ten se snažil uplatit svědka, aby jeho pytláctví nenahlásil četníkovi. Habršperk peníze odmítá. Je ochotný říct, že Buška nepoznal, jen když se usmíří s Václavovým otcem a mladí se budou moci vzít. Buškovi nezbývá než podmínku splnit, protože četník se už vyptává lidí. Verunka běží zabránit Václavovi v nástupu na vojnu, aby mu oznámila šťastnou novinu, že v jejich lásce už nic nebrání.

                                                                              Adriana Müllerová

Divadelní přestavení Naši furianti se mi líbilo, což jsem původně nečekala, že mě představení zaujme. Když jsme si šli sednout na naše místa a viděla jsem, jak je Národní divadlo veliké, tak mě překvapilo, že těm hercům bylo všechno dobře rozumět. Co se týká scénáře, tak mně přišlo dobré, že tam nebylo mnoho slov z toho původního nářečí a všem bylo rozumět, tedy až na to, když tam říkali něco v tom smyslu, že „na vesnici se ze čtyř stran vrhne červenej kohout“, což ale bylo jinou postavou vysvětleno, že se tím myslí oheň. Také si myslím, že ten scénář je dobře a srozumitelně napsaný na to, že původní verze je z roku 1887. Přijde mi také zajímavé, jak napsat představení, které trvá přes dvě hodiny, ale dá se o něm říct, že děj je o tom, jak rada rozhoduje, kdo bude ponocným. Musím říct, že podle mě výkony herců byly dokonalé.

                                                                          Tereza Šťastná

Ve středu 1: 3. jsme navštívili veřejnou generální zkoušku divadelní hry Ladislava Stroupežnického Naši furianti v Národním divadle. Poté, co jsme si odložili bundy do šatny a vystoupali do nejvyšších sedaček hlediště, ze kterých jsme měli perfektní výhled na celý sál, mě ihned zaujala jeho nádherná a detailní výzdoba.

Příběh celé hry podle mne dobře líčí jednu z mnoha stránek života na vesnici té doby, atmosférou nás až vtahuje do děje samotného. Přestože jsem neměla velká očekávání, celé představení mě bavilo a užila jsem si ho. Výkon všech herců byl naprosto excelentní a každého z nich obdivuji. Jsem ráda za možnost toto představení vidět, a i přesto, že to byla „jen“ generální zkouška, je to nezapomenutelný zážitek a věřím, že během premiéry musely být atmosféra a zážitek z představení ještě silnější.

                                                                       Helena Svatošová

To byly. Premiéru 2. března navštívil i nastupující prezident Petr Pavel s manželkou.

                                                                           Jiřina Pouzarová+